Život se shiba-inu

To, že je život se šibou vážně boj, dokazují naše každodenní venčící akce. Když byla Šejmi ještě štěňátko, měli jsme strašný problém ji dostat ven, protože se chtěla honit po bytě. Vždy, když mělo přijít venčení, dělala vše proto, abychom ji honili. Schovávala se pod postelí a hrála s námi prostě strašně super hru. O tom, jak jsme to řešili, jsem již psala http://zivotseshibainu.blogspot.com/2015/01/jak-dostat-pozitivkou-turbo-mys-ven.html ), takže tomu se věnovat dále nebudu.  Nyní máme ale obrácený problém. To, že se šiba nechce jít venčit, sice stále zůstalo, ale nyní již nelítá po bytě, nyní leží, ani se nehne a dělá hrozně unavenou, nemohoucí a neschopnou se zvednout. Hlavně večer jí dostat ven je nadlidský úkol. Vážně jsme zkoušeli všechno, ale ta líná potvůrka psí, paličák šibovský se prostě nehne. Dostat ven jí lze pouze jediným způsobem, dojít si pro ni na postel, dát jí obojek a vzít ji do náruče. Jinak to vážně nejde. Nastává pak pětiminutová komedie, ...

Když jsme si pořizovali domu to nádherné stvoření, stáli jsme s přítelem před otázkou: „Kdo ho zaplatí?“. A tak se vzájemnou dohodou (i takhle se tomu dá říkat) stalo, že já zaplatila 2/3 zatímco přítel 1/3. Mám tedy majoritní podíl na šibě a Šejminka je od samého začátku rozdělena na pomyslné tři části. No jo, ale která část patří komu? Odpověď na tuto zdánlivě banální otázku je doslova životně důležitá (alespoň pro šibu). Máme tu tři třetiny: předek, zadek a prostředek, jejichž vlastnictví se stále mění podle aktuální situace. Tedy, když se mají kupovat granule, které logicky potřebuje přední část, oba se pereme o část zadní. Když se má šiba venčit, tedy akutní potřeba zadní části, tak oba trváme na tom, že je naše přední část. Je docela zajímavé, že o prostředek se nepereme. Dospívám tímto k závěru, že prostřední část šiby je naprosto nedůležitá. A to i přesto, že tu byl pokus o útlak mé osoby, když přítel na mě zkoušel, že jemu patří prostředek a já se budu starat o nák...

Ačkoliv naše šiba dohárala již před 2 měsíci, až teprve nyní jsem dostala odvahu o tom napsat. Musela jsem si totiž spoustu věcí vybloknout a na další spoustu věcí začít koukat s nadhledem. Celé to začalo výraznou změnou jejího chování. Začala se chovat jako blázen, neposlouchala, zlobila, pořád něco hrabala, kousala, vše ničila a dělala to hlavně v noci, aby naše utrpení ještě znásobila. To, že je zle jsem poznala ale až ve chvíli, když přítel, mající radar na jakékoliv menstruační cykly, oznámil: „Chová se jako kravka, ta to určitě dostane!“ A jak pravil, tak se stalo. Šiba začala hárat. A najednou docela příjemná změna chování. Šiba byla hodná, klidná, nic neničila a dokonce byla mimořádně přítulná. Bohužel i k psovi mých rodičů. Pes, který ji do té doby maximálně ignoroval, z ní byl najednou úplně paf. Trochu se mi udělalo mdlo při představě kombinace shiba-malamut-ovčák a tak jsem šibu urychleně dostala z Matesova dosahu. A z dosahu všech teriérů, jork...

Šiba je malé podlé stvoření. Na světě je jen ze dvou důvodů: vládnout světu a zlobit své páníčky (spíše sluhy). A ta naše šiba je král všech zlobivých psů. Ale pozor! Občas má slabé chvilky a chová se jako anděl. Příjemným překvapením bylo její chování při procházce naučnou stezkou Vildenberk (okruh u Brna kolem krásných studánek). Šiba byla úplně vzorná, šla bez vodítka, chodila na zavolání, neutíkala, no prostě anděl. Milým překvapením bylo potkání manželů se dvěma psy. Úplně jsme zírali, když šiba čekala na svolení, že si s nimi může hrát. A šok přišel i ve chvíli, kdy se manželé se svými psy vydali opačným směrem a šiba přišla k nám na zavolání a vůbec za nimi nechtěla běžet. V tu chvíli jsme koukali s otevřenou pusou, protože to byla chvíle srovnatelná se zázrakem. Naše šiba zvládla rušivku první kategorie a přišla na zavolání. No neskutečné…. Další hodinu si šiba procházku užívala a my také, protože na ní byl dokonalý spoleh. Pyšně jsme s přítelem vedli...